Rozhovor s velvyslancem Ukrajiny: „Podpořit Ukrajinu znamená podpořit českou bezpečnost,“

5682

Dobrý den, Vaše Excelence, mnoha lidem i zde, v Čechách, rozdíly mezi národy bývalého Sovětského svazu tak trochu splývají. V čem je Ukrajina hodnotově tak jiná, že je odhodlaná se Rusku a jeho vlivu, o útoku nemluvě, bránit?

I když hodně lidí v zahraničí, a to se bohužel tyče i České republiky, stále považují Ukrajinu za jakousi součást Ruska a Ukrajince za jakési „malorusy“, nemá to s pravdou nic společného. Kořeny tohoto stereotypu spočívají v prosazované Ruskem po několika staletí lži o údajně neexistující Ukrajině a zároveň o „velkém ruském národu“, který má mladší bratry – Ukrajince a Bělorusy. Ve skutečnosti je všechno jinak. Nejsme jeden národ, jak se Putin snaží všechny přesvědčit. Ani nejsme bratři, zvlášť poté, co během posledních 8 let Rusové zabili skoro 15 tisíc Ukrajinců. A to ještě nehovoříme o milionech zabitých v době carského impéria a stalinistického sovětského svazu. Bratři obvykle nezabíjejí bratry. Podle mého názoru mezi Ukrajinci a Rusy existuje obrovská mentální propast. Zaprvé Ukrajina je demokratický stát, což o Rusku říct nemůžeme – je to diktatura, která se tváří jako demokracie. Občas se už ani nesnaží tvářit. V Ukrajině jsou svobodné volby. Prezidenty, vlády a parlamenty se u nás mění v důsledku demokratické a transparentní volby lidí. Během posledních 20 let, kdy v Rusku vládne Putin, u nás se vyměnilo pět prezidentů. V Rusku, na rozdíl od Ukrajiny, volby neexistují. Moc tam uzurpovala hrstka lidí, kteří ji budou držet do své smrti. V Rusku třeba nemůžete svobodně vyjádřit svůj názor ani protestovat – hned se dostanete za mříže. Lidé u nás mají maximální svobodu vyjadřovat svůj názor. Stejná situace je se svobodou slova a medií – nezávislá žurnalistika v Rusku je prakticky zničena. Pro Ukrajince jsou nejvyššími hodnoty svoboda a nezávislost. Není nám vlastní láska k carovi nebo jakémukoli dalšímu vůdci. Ať si již vzpomene Kozácký stát, Ukrajinskou lidovou republiku nebo dnešní Ukrajinu, nikdy jsme netěžili k žádné velké autoritě a největší hlas měla vždy vůle nebo nemilost lidu. Demokracie je v krvi všech Ukrajinců a v tom se s Rusy zásadně lišíme.

Proč by mělo Česko stát při Ukrajině v této situaci?

Tak zaprvé asi proto, že pravda je na naší straně. Na nikoho neútočíme, bráníme naši svobodu a nezávislost. Být na stráně pravdy a spravedlnosti je přece normální. Zadruhé, kdybychom mysleli čistě pragmatický: když padne Ukrajina, ruské tanky budou na hranicích s Polskem a Slovenskem, odkud je Česko na dosah. Nebojujeme jen za sebe. Podpořit Ukrajinu a ukrajinskou armádu pro vás znamená podpořit vlastní bezpečnost. Nakonec, kdo jak ne Češi by měli nejlépe rozumět situaci, v níž se dnes ocitla Ukrajina. V minulem století jste byli dvakrát okupovaní velmocemi a dobře víte, jak to je, když jiní za vašimi zády obchodují s okupanty s vaší svobodou a s vaším územím.

Jaké očekáváte dezinformační narativy a ruské snahy o odvracení českých sympatií od Ukrajiny a Ukrajinců?

Ne že bych něco očekával, ale prostě si uvědomuji, že ruské dezinformace a propaganda nikam nezmizí. Je to jejich nástroj hybridní války, který budou i nadále využívat. Naším úkolem je naučit se tomu čelit. Za jeden z účinných nástrojů považuji to, co dělají Čeští elfové – odhalení trollů a dezinformátorů a vyvracení jejich lží. Soubor ruských narativů o Ukrajině je pro odborníky už dobře známý a ustálený: jsou tam samozřejmě „fašisté“ a „banderovci“, kteří údajně zabíjejí Rusy a rusky mluvící, hlavně dětí, které také občas ukřižujeme. Podřídili jsme se NATO, které u nás staví své základny, aby dobylo Rusko. Dokážu si představit, že budou vyprávět i o tom, že používáme proti civilnímu obyvatelstvu nově dodané ze zemí NATO, zejména i z České republiky, zbraně. Putin si hodně libuje v historii a, protože dějiny samotného Ruska jsou dost krátké, snaží se vymýšlet a přivlastňovat si historii cizí, především tu ukrajinskou. Proto si myslím, že se budou i nadále šířit různé pseudohistorické narativy třeba o tom, že Ukrajinu vymyslel Lenin. I když občas ty nesmysly, které píšou ruští trollové, jsou tak směšné, že se nestačím divit, jak někdo může něčemu takovému uvěřit, musím uznat, že dezinformace představují obrovský problém a musíme se k němu stavět se vší vážnosti. Není to pouhá neškodná nepravdivá informace. Je to zbraň, velmi nebezpečná zbraň, která s sebou přináší i ztráty na životech. Proto musíme dezinformacím čelit odpovídající zbraní – pravdou. Je třeba si ale uvědomit, že pravda v boji proti lži vždy zaostává – je to specifikum lidské psychologie. Byl to, pokud se ne mýlím, Mark Twain, který řekl, že „Lež může oběhnout půlku světa, zatímco pravda si teprve obouvá boty.“ Proto, podle mého názoru, ve zvlášť nebezpečných případech bychom měli proti dezinformátorům zasahovat i restriktivními opatřeními.

Jak mohou Ukrajině pomoci české instituce? A jak široká veřejnost?

Ukrajina a Česká republika mají v současné době snad nejlepší vztahy za celou dobu existence naších států. Česká vláda podporuje ukrajinskou svrchovanost a neuznává dočasnou okupaci Ruskem Krymu, hlasuje pro důležitá pro Ukrajinu usnesení v rámci mezinárodních organizací, a také pro sankce proti Rusku. Současná česká vláda se od první chvíle velmi jasně postavila za Ukrajinu a rozhodla nám pomáhat nejen slovy, ale také konkrétními činy. Jsme moc vděčni například za rozhodnutí dodat Ukrajině vojenskou munici a také připravenost rozvíjet spolupráci v oblasti obranného průmyslu. I když doufáme, že tuto munici a zbraně nebudeme nuceni použít, ale jak říká latinské rčení, si vis pacem, para bellum (chceš-li mír, chystej se na válku). Chtěl bych také ocenit přístup české justice k tomu, jak posuzuje zločiny spojené s účastí českých občanů v ruských hybridních armádách na dočasně okupovaném území Ukrajiny. Již sedm osob bylo odsouzeno za účast v bojích proti ukrajinským ozbrojeným silám. Doufám, že podobné tresty pomohou demotivovat další milovníky „ruského mira“, kteří se chystají jet na okupovaná území a zabíjet Ukrajince. Cítíme také silnou podporu veřejnosti – dostáváme mnoho slov podpory od obyčejných lidí a moc si toho vážíme. Češi například podporují ukrajinské politické vězně v Rusku, pomáhají rehabilitovat zraněné ukrajinské vojáky, přijímají na ozdravné pobyty děti padlých obránců, posílají humanitární pomoc. Za to všechno jsme moc vděční, nemůžu si stěžovat na nedostatek podpory. Na druhé stráně jsou tady i tací, a to i mezi politiky, kteří se snaží nahrávat Rusku. Je jich podstatně méně než těch, kteří nás podporují, ale jsou i tací. Máme ještě před sebou velký kus práce, abychom se spolu s českou veřejností pokusili přesvědčit ty, kteří stále jsou v zajetí ruské propagandy, mýtů a stereotypů.

Jevhen Petrovič Perebyjnis (Євген Петрович Перебийніс) je ukrajinským velvyslancem v České republice. V roce 1992 ukončil studium na Národní univerzitě Tarase Ševčenka v Kyjevě. V témže roce se stal také zaměstnancem tamějšího ministerstva zahraničních věcí. Posléze zastával v letech 2008–2011 úřad velvyslance ve Švédsku, v letech 2013–2015 pracoval v odboru informační politiky ministerstva zahraničních věcí (byl tiskovým mluvčím ministerstva), od roku 2015 pak byl jmenován ukrajinským velvyslancem v Lotyšsku. Na začátku roku 2017 se o něm začalo hovořiti jako o budoucím velvyslanci v České republice. Platí za mocného kritika Kremlu. (zdroj Wikipedie). 

Za České elfy se ptal Vít Kučík, mluvčí, dne 25.1.2022