Dezinfo-vesmír

Stručně do problému:

Ruské dezinformační kampaně většinou využívají již existující trhliny a problémy ve společnosti cílové oblasti, kam míří. Ty poté uměle nafukují, mění jejich význam, příčiny a kontext tak, aby dosáhli svých cílů. Pomocí zavádějících nebo lživých narativů staví mozaiku paralelního světa, jehož vnímání je sice v rozporu s realitou, avšak v souladu se zahraničně-politickými cíli Ruské federace. Mluvíme o Ruské federaci proto, že propagandistické dezinformační kampaně do českého kyberprostoru míří masivně prakticky jen z Ruska, vliv jiných aktérů je výrazně menší nebo zanedbatelný.

Několik let aktivních agresivních dezinformačních kampaní v Česku vytvořilo širší a komplexní domácí podhoubí, tzv. dezinformační ekosystém, který je do jisté míry již autonomní, žije vlastním životem a je ruskými kampaněmi ovlivňován sice stále výrazně, ale z velké části nepřímo.

Toto současné zahraniční ovlivňování má někdy ještě formu přímého kontaktu ruských sil na klíčové osoby české dezinfoscény, ovšem převážnou masu svého publika ovlivňují spíše nepřímou inspirací například tím, že poskytují nové aktualizované kapitoly do popisu „alternativního“ konspiračního univerza, ve kterých pokřiveně a manipulativně popisují nové aktuální události.

Hlavní dlouhodobé cíle ruských dezinformačních kampaní:

  1. Odvrácení cílové populace od západních spojenců (EU, NATO, USA) a západního liberálně-demokratického systému
  2. Odvrácení důvěry populace ve vlastní národní autority (vláda, instituce, média, osobnosti)

ke kterým po ruské invazi na Ukrajinu v roce 2022 přibyl aktuální

3. Odklon cílové populace od sympatií k Ukrajině

Hlavní cíle dezinformačních kampaní jsou dosahovány masovým šířením tzv. narativů, kterých jsou stovky druhů a které pro dané cíle zneužívají aktuální reálné události (např. migrace, islámský terorismus, covid, apod.).

Hlavní dezinformační kanály:

  1. dezinformační weby
  2. dezinformační řetězové maily
  3. sociální sítě – dezinformační skupiny
  4. veřejná diskuzní fóra

Základní TERMINOLOGIE

problematiky dezinformací a bezpečnosti v kyberprostoru:

Definice uvedených pojmů vychází z užšího politicko-bezpečnostního pohledu. V tomto kontextu jsou nyní chápány jak převážnou většinou veřejnosti, tak expertní komunitou, která je v komunikaci běžně užívá.

Dezinformace (disinformation) – jednotlivá nepravdivá nebo realitu silně zkreslující informace, která je záměrně tvořená a šířena s úmyslem ovlivnit jednání skupiny lidí nebo smýšlení veřejnosti. Misinformace je nepravdivá či zkreslující informace, která vzniká nezáměrně a je šířena nesystematicky, náhodně.

Příklady dezinformací: „EU připravuje zákon, který umožní zabavit soukromý majetek v době pandemické situace.“ „Maďarsko odhalilo plán EU na rozmisťování migrantů – 2 miliony nevzdělaných Afričanů ročně.“

Dezinformační kampaň (disinformation campaign) – cílená operace složená z vícero kroků, zaměřená na ovlivňování veřejného mínění. Skládá se typicky z mixu dezinformací, pravdivých informací a zavádějících interpretací, které mají ve svém výsledku ovlivnit veřejné mínění a jednání skupin obyvatel cílového regionu směrem, jakým zadavatel kampaně chce. Dezinformační kampaně nemusí dezinformace nutně obsahovat, jsou-li složeny ze záměrně selektovaných, z kontextu vytržených faktů takovým způsobem, že ve svém celku díky zamlčení jiných podstatných informací podávají falešný obraz skutečnosti.

Čeští elfové a bezpečnostní komunita dezinformačními kampaněmi míní kampaně cizích, většinou státních aktérů s geopolitickými či bezpečnostními cíli, které vstupují do českého kyberprostoru zvnějšku, a jejich domácích sympatizantů, kteří jejich narativy dále rozvíjejí a zesilují. Tyto kampaně bývají téměř vždy zastřené, tj. snažící se zatajit své zadavatele i jejich skutečné cíle. V soudobém veřejném kontextu není pod pojmem dezinformační kampaň chápána otevřená komunikace domácích politických aktérů v rámci běžného politického boje, komunikace komerčních aktérů, komunikace esoterických či náboženských skupin, pokusy o běžné kriminální či podvodné jednání, apod.

Příklady: Dezinformační kampaň proti EU a západním spojencům (Trvání: cca od roku 2014 dosud. Hlavní cíle: rozšířit v populaci antipatie k EU, NATO, USA a obecně Západu jako celku, vyjádřené poté tlakem na politickou reprezentaci a podporou protizápadních stran ve volbách. Hlavní subkampaně a subnarativy: Proti-imigraci („EU je neschopná čelit imigraci“), Proti-islámu („EU chce islamizovat Evropu“), Anti-Covid/Anti-vax („EU zavádí covid-totalitu“), proti-Ukrajině („Západ podporuje válku“)).

Dezinformační kampaň proti národním elitám a národní soudružnosti (Trvání: cca od roku 2014 dosud. Hlavní cíle: narušit důvěru populace ve hlavní autority, jako je tisk, většinová společnost, vláda, instituce, věda, všeobecně uznávané autority. Hlavní subkampaně a narativy: „mainstreamová media lžou!“, „vláda je loutkou v zahraničních rukách“, „většina jsou ovce, my jsme probuzení!“, konspirační teorie o globálních elitách a tajném plánu na porobení světa, „alternativní vědci, novináři, influenceři sdělují skutečnou pravdu“, …)

Dezinformační vlna – je jistou podmnožinou dezinformačních kampaní. Dezinformační vlna je výrazným, časově omezeným vzedmutím dezinformačních aktivit, reagujících na konkrétní událost nebo na konkrétní záměr svého zadavatele. Může být osamocena nebo ohraničenou součástí dlouhodobější kampaně.

Příklady: Reakce Ruské federace na odhalení svých agentů z otravy Skripalovych v Británii v roce 2018. RF rozpoutala masivní vlnu dezinformací s cílem chaotizovat západní informační prostor, v jejimž rámci např. kremelská media RT a Sputnik zveřejnila v krátkém období na 138 (často protichůdných) narativů ohledně incidentu a jeho následků. 

Dezinformační narativy – způsob interpretace, tematický mikropříběh, jádro sdělení. Dezinformační narativ vždy dezinterpretuje nějaký objekt, stav či událost, popisuje ji zavádějícím, neúplným či nepravdivým způsobem. V bezpečnostním významu jsou narativy základní stavební kameny dezinformačních kampaní, pomocí kterých zadavatel mění vnímání skutečnosti cílovým publikem. Pomocí série dezinformací a z kontextu vytržených informací zadavatel kampaně publiku předestírá určité narativy, pomocí narativů pak dosahuje skrytých cílů své kampaně.

Příklady: Příklad dezinformace: “Brusel omezuje svobodu slova, přikazuje společnosti Facebook, aby mazala nesouhlasné názory na EU.” Příklad narativu, který tato dezinformace evokuje: “EU je totalitní organizace jako byl komunistický Sovětský svaz”. Příklad skrytého cíle, kterého má narativ dosáhnout: “Pokles obliby EU, růst podpory opozičních stran, požadujících vystoupení z EU.”

Dezinformační zdroje/kanály – Způsoby a místa systematického šíření dezinformačních kampaní. Aktuálně jsou v českém kyberprostoru čtyři hlavní kanály šíření dezinformací: dezinformační weby, dezinformační řetězové maily a dezinformační profily/skupiny na sociálních sítí a veřejná diskuzní fóra.

  • dezinformační weby – buď monotematické, systematicky podporující jeden nebo několik dezinformačních narativů (např. EUrabia), nebo polytematické, ve kterých se dezinformační narativy opakovaně objevují namíchány v rámci jiného, např. bulvárního obsahu (Parlamentní listy). Dezinformační weby jsou často tzv. vstupními branami dezinformačních narativů do českého kyberprostoru, tzn. že dané narativy se prvně objeví na některém z webů, poté jsou přebírány sociálními sítěmi a řetězovými maily.

  • dezinformační řetězové maily – maily, které obsahují dezinformace a dezinformační narativy. Jsou psány většinou emotivní formou, sugerující osobní důvěrnou informaci, která mj. vybízí k jejich dalšímu šíření dalším kontaktům adresáta. Tím jsou často schopny se lavinovitě šířit.

  • dezinformační profily/skupiny na sociálních sítích – profily influencerů, které sleduje značné publikum nebo otevřené či uzavřené tematické skupiny na sociálních sítích, kde se pravidelně a systematicky zveřejňují dezinformace a skupinově posilují dezinformační narativy

  • veřejná diskuzní fóra – typicky buď pod články na hlavních zpravodajských portálech nebo pod články na tematicky specializovaných webech (příklad: mimibazary, ezoterika). Dezinformátoři se snaží atmosféru a celkový dojem ve fórech ovlivnit ve prospěch dezinformačních narativů technikou vkládání propagandistických příspěvků a jejich zvýraznění pomocí neautentických účtů. Nezúčastněný vnější čtenář má pak dojem, že “většinové veřejné mínění” je v souladu s dezinformačními narativy, i když je tento dojem vytvořen uměle jen několika jedinci pomocí speciálních technik.

Dezinformační ekosystém – společenský systém, obsahující různorodé lidské aktéry, který přejímá, tvoří a šíří dezinformační narativy. Z důvodu své částečné uzavřenosti si vytváří vlastní paralelní instituce, hierarchie, normy a praktiky, kterými utvrzuje a obnovuje svůj světonázor, odměňuje své leadery a stoupence, posiluje odhodlání svých misionářů a věrnost svých přívrženců. Obsahuje vlastní média, influencery, umělce a umělecká díla, způsoby setkávání a protestů, napojení na politické strany, speciální ceny a ocenění, apod.

Hanlivě bývá u nás někdy nazýván “pátou kolonou” na základě myšlenky, že celá tato komunita je řízena nepřátelskou mocností ze zahraničí. Reálnější je však pohled, že byla ze zahraničí přímo podporována významněji pouze v počátcích, dále už rostla organicky, podporována z vnějšku jen nepřímo, okrajově či volnou ideovou inspirací. Její růst je v rozvinutější fázi dán už spíše “autosoběstačností”, tj. že dezinformační ekosystém je od určité velikosti schopen dávat svým vůdcům i následovníkům vlastní odměnu ve formě pozornosti, životního naplnění, satisfakce, komerčního zisku, společenského uznání, apod.

Hybridní hrozby – zastřešující pojem metod a způsobů, jakými se nepřátelský státní aktér snaží vnutit svůj vliv danému zahraničnímu teritoriu či entitě pod hladinou otevřeného konfliktu. Primárně mají charakter nátlaku nebo podvratné činnosti. Hybridní aktivity se snaží buď zcela anonymizovat, skrývat, nebo maskovat jinou činností, předstíraným sledováním jiných legitimních cílů za účelem znesnadnění jasné interpretace událostí, apod. K hybridním kampaním mohou být použity různé prostředky – diplomatické (rozdmýchávání pseudo-diplomatických kauz), politické (nátlak, podpora separatistů, extremistů, vlivových agentů), zpravodajské (špionáž, ovlivňování politiků a úředníků), ekonomické (ekonomický nátlak, zneužívání hospodářské závislosti, ovlivňování ekonomických rozhodnutí), vnitřně-bezpečnostní (podpora demonstrací, stávek, terorismu, extremismu, organizovaného zločinu, korupce, ovlivňování voleb), informační (šíření propagandy a dezinformací, budování dezinformačních kanálů, nelegitimní ovlivňování vnitrostátní diskuze), kybernetické (kyberútoky, viry, krádeže dat), vojenské (konvenční i nekonvenční, sabotáže, vojenská podpora ozbrojených skupin), apod.

Strategická komunikace státu – soubor koordinovaných komunikačních aktivit státních institucí k cílovým skupinám občanů s cílem komunikovat vládní politiku v souladu s národními zájmy a vládními prioritami. Účelně vedená strategická komunikace má sjednocující roli, buduje veřejnou důvěru a podporu komunikovaných témat, mírní akutní dopad dezinformačních kampaní a formuje vůči nim preventivní společenskou odolnost.