Hrdinové boje proti dezinformacím – Jessikka Aro
Finská investigativní novinářka (*1980), expertka na ruskou dezinformační válku. Pracuje pro finskou veřejnoprávní rozhlasovou a televizní společnost Yle Kioski, od roku 2014 se specializuje na odhalování ruských internetových trollů, šířících falešné zprávy mezi obyvateli Finska. Šiřiteli ruských fake news byla a je pronásledována a stala se obětí nepřetržitého kyberstalkingu z jejich strany. Za svou práci obdržela v roce 2016 nejvyšší finské novinářské ocenění. V roce 2019 měla obdržet ocenění International Women of Courage ministerstva zahraničí USA. Toto ocenění však bylo několik dní před jeho udělením Trumpovou administrativou zrušeno.
Po zahájení ruské vojenské intervence na Ukrajině v roce 2014 představovala ruská státní média dlouhodobě a systematicky Ukrajinu jako zemi, kterou vedou zlí a z historie dobře známí nepřátelé – fašisté a nacisté. Agentura pro výzkum internetu, tedy známá trollí fabrika v Savuškinově ulici č. 55 v Petrohradě, už tehdy přes rok chrlila smyšlenky, polopravdy a konspirace o situaci na Ukrajině.
Když začala Jessikka Aro tyto konspirační teorie zkoumat, zaujala ji síla informační války vedená z ruské strany proti západním zemím, V září roku 2014 zveřejnila crowdsourcingový článek, kde krátce popsala činnost ruských trollů na sociálních sítích. Požádala v něm veřejnost, aby jí popsala své zkušenosti a informace o anonymních a falešných profilech, které šíří agresivní ruskou propagandu. „Mým hlavním předmětem zájmu bylo to, jaký má dezinformační kampaň Kremlu dopad na reálné lidi.“, říká. To ale píchla do vosího hnízda a její dosavadní život tímto prakticky skončil.
Od zveřejnění článku až po útěk z Finska koncem února 2017 věnovala prakticky celou pracovní dobu i veškerý volný čas sledování operací, které mířily na její projekt a na ni osobně. Začalo to ruskojazyčnou pomlouvačnou kampaní a schránkami plnými urážek, obvinění z trestných činů a přání, aby ji vsadili do vězení. To nejhorší však napáchala místní ruská pátá kolona. Nejaktivnější z nich byli finští občané Jonas Bäckman (pracovník ústavu zvaného Ruský institut pro strategická studia (RISS) v Moskvě; v roce 2014 sám sebe vyhlásil za finského velvyslance takzvané Doněcké lidové republiky), Ilja Janitskin (údajný zakladatel webu MV-lehti, což je portál pro extremisty, který na jednom místě shromažďuje veškerý protizápadní materiály), a další finští „vlastenci“.
Bezprostředně po vydání článku někdo na Facebooku založil stránku Ruská trollí armáda, jejímiž nejaktivnějšími aktéry byly jednoznačně falešné profily, Jonas Bäckman a mnoho dalších. Členové skupiny spojili síly a vyhledali e-mailové adresy více než 260 kolegů a nadřízených Jessikky, a pak na ně rozesílali pomlouvačné zprávy. Mezitím ale také zdárně žil i její crowdsourcingový projekt. Lidé jí posílali tipy na trolly, kteří na různých sítích šíří ruskou propagandu.
V únoru 2015 se Jessikka vydala do Petrohradu a získala věrohodné důkazy o tom, že už v roce 2015 byla ze Savuškinovy 55 vedena mnohojazyčná a mezinárodní propagandistická operace, která využívala falešné zprávy a sociální sítě k politickému ovlivňování, a to v nepřetržitém čtyřiadvacetihodinovém provozu. To samozřejmě ruské trolly rozběsnilo do běla. „Nacistická děvka“ patřilo k těm mírnějším označením, kterým ji na sítích častovali.
V květnu 2015 Jessikka zveřejnila výsledky její crowsourcingové investigace o vlivech a metodách ruských trollích operací ve Finsku. Na konkrétních příkladech představila techniky mnoha ruských sofistikovaných i méně sofistikovaných vlivových operací na sociálních sítích.
Čtyři hodiny po zveřejnění článku začaly finské dezinformační weby s nebývale silným útokem. Finská síť putinovských fanatiků, Johan Bäckman a další proruští extremisté udělali novinářce ze života peklo.
Nápravy u Facebooku či Twitteru se Jessikka dovolávala marně. V lednu 2016, po téměř 16 měsících internetové šikany, se rozhodla podat trestní oznámení. Útoky však neustávaly, právě naopak. Nejaktivnější byl v tomto Ilja Janitskin, údajný zakladatel webu MV-lehti, ale pravděpodobně pouze nastrčená figurka. MV-lehti (Mitä Vittua??!!, česky Co to kurva??!!) je portál pro extremisty, který na jednom místě shromažďuje veškerý protizápadní materiál. Výzkum univerzity v Turku zjistil, že nejoblíbenější je tento web u voličské základny strany Praví Finové (v posledních parlamentních volbách získala 17,7 % hlasů). Opakuje se zde známé schéma – největší konzumenti ruské propagandy považují sami sebe za největší vlastence. To dobře známe i od nás.
Koncem února 2017 musela Jessikka Aro z Finska utéct. Anonymní internetové články ji označovaly za zločince, lhářku a psychicky narušenou osobu. Neznámí lidé jí navrhovali nejrůznější způsoby sebevraždy. Pro představu o rozsahu kyberstalkingu: Jen dezinformační web MV-lehti o ní zveřejnil více než 220 obrázků či textů. Těch stránek je ale samozřejmě mnohem víc, plus je nutné započítat i materiály, které vznikly v jiných jazycích, především v ruštině.
V červnu 2018 se Jessikka do Finska dočasně vrátila kvůli procesu, ve kterém byli nakonec v říjnu Bäckman i Janitskin odsouzeni k podmíněným i nepodmíněným trestům a náhradě škody.
Od ledna 2019 Jessikka Aro opět pracuje v Ylesradiu v Helsinkách. Dehonestační kampaň ze strany finských „vlastenců“, alias ruských trollů, však pokračuje s neztenčenou měrou.
V červenci 2019 byla Jessikka Aro pozvána do amerického kongresu, aby podala ústní svědectví o své investigaci. Popsala v něm výsledky svého zkoumání ruských trollů a zdůraznila, že v současnosti nemá nikdo celkový obrázek o všech kremelských operacích proti občanům, natožpak o jejich vlivech. Navrhla proto, že by ti, na něž operace cílí, měli být chráněni výrazně lépe než v současnosti.
Jessikka Aro v roce 2019 vydala knihu, ve které detailně popsala nejen svůj příběh, ale také příběhy dalších statečných bojovníků s ruskou propagandou. U nás kniha vyšla v Edici N v roce 2020 pod názvem Putinovi trollové.
„Máme tu zvětšující se počet lidí, kteří mají tendence věřit konspiračním teoriím a dezinformacím. Jsou to lidé, kteří mají problémy ve svých životech, případně lidé, kteří nenávidí ženy nebo cizince. Nebo prostě jen lidé zmatení z toho, co se děje ve světě, kterému nerozumějí…“ Jessikka Aro.
Zdroje:
Jessikka Aro: Putinovi trollové (česky Edice N, 2020)
https://www.wikiwand.com/cs/Jessikka_Aro
https://www.respekt.cz/tydenik/2019/5/moje-sezona-v-pekle
