Silní vůdci, kteří volají po větší suverenitě svých států, odklonu od politického Západu a umírnění pomoci napadné Ukrajině, to jsou miláčci dezinformačních webů. Na podpoře Viktora Orbána a Roberta Fica můžeme sledovat, jaký kurz vnitřní i zahraniční politiky je z hlediska proruské propagandy výhodný a podpory hodný.
Když na konci září 2023 Robert Fico a jeho SMER vyhráli slovenské parlamentní volby, zaradovaly se i české dezinformační weby. Od té doby můžeme především na Aeronetu a 42Tčen (nástupnickém webu Sputniku) číst články, které se věnují propagaci jeho kroků. Jejich rámování je především kladné a kroky slovenské vlády jsou prezentovány jako následováníhodné.
Fico ale není první lídr, kterého si weby oblíbily. Dlouhodobé podpoře se těší i maďarský premiér Viktor Orbán. Důvody, které k tomu sledované weby vedou, jsou do značné míry shodné. Jak Fico, tak Orbán představují silné vůdce minimálně rétoricky akcentující nacionalistickou politiku, skepsi vůči organizacím jako je EU nebo NATO, intenzivní antiimigrační rétoriku a rovněž prosazování zdrženlivých postojů vůči pomoci Ukrajině nebo jejího zapojení do západních mezinárodních struktur.
Tyto postoje nejsou v rámci evropských ideologických rodin ničím ojedinělým a některé z nich zastává v určité míře celá řada euroskeptických nebo konzervativně orientovaných politiků. Proč jsou tedy zrovna tito středoevropští vůdci mezi sledovanými prokremelskými weby tak populární? Odpověď na tuto otázku má několik aspektů.
Prvním, a na první pohled nejjasnějším, bodem je přinejmenším zdrženlivost, kterou mají oba politici vůči další podpoře Ukrajiny. Z dlouhodobého monitoringu českých antisystémových a prokremelsky orientovaných webů vyplývá, že téma podkopávání podpory Ukrajiny patří k tématům, která se objevují opakovaně. Ať už se argumentuje korupcí a rozkrádáním zbraní, které na Ukrajinu putují, nebo prodlužováním války kvůli tomu, že se Ukrajina brání, jedním z cílů prokremelsky orientovaných webů je zpochybnění efektivity pomoci a odrazování české společnosti od její podpory. To je pro V. Putina a jeho agresi na Ukrajině samozřejmě žádoucí a výhodné.
Robert Fico také nezřídka opakuje i jiné narativy ruské propagandy o válce na Ukrajině. To se dělo jak před volbami, tak po nich.
Druhým bodem je vyvolání potřeby a obrazu silného vůdce. Pro západní demokratické společnosti je klíčová politická soutěž a politický pluralismus, který umožňuje reprezentovat různé společenské skupiny a jejich zájmy. Naopak pro autoritářský režim vládnoucí v Rusku je klíčové podporovat představu silného a prakticky neodvolatelného vůdce v čele státu, který je založen na přísné hierarchii. Jak Orbán, tak Fico odpovídají tomuto obrazu. Pokud je pak předkládán jako ideál, ke kterému by měly (nejen) středoevropské země směřovat, může to znamenat propagaci právě více autoritářského stylu vládnutí.
Třetím bodem jsou pak již zmíněné programové a ideologické priority obou politiků. Z hlediska zahraničně-politické rétoriky směřují jak Orbán, tak Fico ke zvýšené skepsi vůči EU a NATO. Často je tato rétorika spojená se silným nacionalismem a zdůrazňuje protizápadní nebo protiamerickou dimenzi. Maďarsko nebo Slovensko se mají stát „více suverénními“, což v rétorice dezinformačních webů obvykle znamená méně přátelské k západním spojencům a více otevřené k Rusku a jeho požadavkům.
Na podpoře Viktora Orbána a Roberta Fica můžeme sledovat, jaký kurz vnitřní i zahraniční politiky je z hlediska proruské propagandy výhodný a podpory hodný. Z dlouhodobého sledování české dezinformační, antisystémové a prokremelské scény přitom vyplývá, že to nejsou zdaleka jen tito politici, kteří se těší podpoře a propagaci, ale i celá řada dalších, ať už se jedná o jednotlivé politiky nebo celé strany (např. německá AfD).
Samotná podpora ještě není důkazem o přímém vlivu či propojení mezi Ruskem a těmito subjekty, nicméně je zjevné, že je pro Kreml výhodná. Umocňuje prosazovaná tvrzení ruské propagandy o rozkladu a krize Západu a jeho hodnot, zeslabuje západní pomoc napadené Ukrajině a zasévá pochybnost a rozkol do společností evropských států.
